GILERA NGR 250

 (Balancer schaft koncept)

motor doutaktní s vodním chlazením, oddělené mazání, mechanicky ovládaná, výfuková přívěra, hydraulicky ovládaná spojka, objem 248ccm, 35PS při 7500ot, brzdy - přední 2xkotouč + dvoupístkové třmeny Brembo - zadní jednoduchý kotouč + dvoupístkový třmen Brembo, maximální rychlost 160 km/h.

A teď můj příběh

Motorku jsem si koupil na podzim v roce 1997 po odpovědi na inzerát z časopisu Motocykl. Nutno podotknout, že je to má první “velká” motorka. Takže jsem po pár telefonátech vyrazil do Vimperku.

Po příjezdu stála Gilera v pohledné garáži. Byla pěkně naleštěná a neměla viditelné vady až na rozbité plexi slepené nálepkou velkého orla. Z toho jsem si hlavu nedělal, myslel jsem si, že plexi se vždycky nějaké sežene. Netušil jsem však, že se sháněním náhradních dílů na tuto motorku, dá tolik práce. Takže jsem po dlouhém lítání po různých motoshopech, jsme s tátou vyrobili dřevěné kopyto podle původního rozbitého štítku. Pak jsme v kuchyňské troubě nahřáli klasické, rovné, lehce kouřové plexi a ohnuli podle kopyta. Po vychladnutí jsem dostal požadovaný tvar, který stačil pouze oříznout, lehce přebrousit a vyvrtat potřebné díry pro upevnění. Docela mne nekvapilo, jaký pěkný výsledek se nám povedl. Dopadlo to opravdu dobře. To byl pouze štítek. Ten ale nejezdí. Tak při koupi došlo na nastartování a testovací jízdě. Řídil původní majitel, najeli jsme cca 10km a motorku vůbec nešetřil. V této době jsem stejně ještě neměl řidičák a tak bych řídit nemohl. Při startování se mi něco nezdálo, jenže při jízdě šla motorka za plynem takovým způsobem, že jsem na nic nebral ohled. Pneumatiky byly relativně dobré, motor měl údajně před 1000 km nový Nikasil. Zvuk měla velice oslnivý a tak slovo dalo slovo a já byl druhý den majitelem “velké” motorky. Hned po převezení domu jsem se svezl a s bratrovým Simsonem se to opravdu srovnat nedalo. Pak hned přišla zima a já v únoru dělal řidičák takže jsem do nové sezóny nastupoval s mnoha ambicemi a co víc s novou mašinou. Při zimním občasném nastartování náhle spojka na pastorku vypověděla službu ( závada, kterou původní majitel musel vědět již při prodeji, bylo to slyšet ). Naštěstí to byla jen pružina, která vyskočila ze zářezu. Přišla sezóna a já se seznamoval s novým motocyklem na plzeňských silnicích, zdraven stejně zapálenými lidmi pro jednu stopu. Je to fakt něco nepopsatelného, když tě pozdraví stejně postiženej člověk na mnohem mnohem silnější mašině. Motorka najednou po 300km nechtěla chytit. Svíčka pořád ulitá a ulitá. Kámoš mi vyčistil karburátor a povídal že tak zas... karbec ještě neviděl. Já jezdil dál a začal zkoušet kaskadérský kousky. Nejdřív jsem to párkrát zkusil na “bejka” ale po pár pokusech s vědomím, že to oddělává spojku nechal. Nešlo mi to, na tohle je moje Gilera moc slabá a má moc rychlou jedničku. Divil jsem se, protože na zadní šel i již zmíněný bráchův Simson. Při jednom prudším brzdění se mi naskytlo něco jiného. Začalo se mi lehce vznášet zadní kolo. A mně hlavou prolítlo TO BY ŠLO. A opravdu to jde. Mé dva přední kotouče dělají své a s troškou citu se to dá naučit. Takže po pár týdnech pro mě nebylo problém přijet na semafory se vztyčeným zadním kolem. Pravda 5 metrů po předním moc to není, ale autaři se diví a hlavně ty policejní. Jako šílenec jsem na motorce nikdy nejezdil, spíše jsem cestoval, ale tohle číslo si musím pochválit. Asi po 1000 km motorka opět nechtěla startovat. Že by opět karburátor? Ba ne tentokrát svíčka nehází jiskru. Závada opravdu nečekaná. Žádná rána nepadla a přitom dobíjecí magnet na rotoru se roztrhl a poškodil sousední dvojmagnet, který dává povel k přeskočení jiskry. Následovalo další lítaní po bazarech a servisech různých značek a opět žádná šance. Až jsem narazil na jednoho chlápka závodícího na mé vysněné Yamaze R1 ať to přivezu, že se na to podívá. Za týden jsem se za ním stavil a povídá, že se to opravdu sehnat nedá, že jedině v Itálii a že by to trvalo tak pul roku. Navrhl mi ale jiné řešení, že tam zkusí podle proudových hodnot dát jiný neoriginální snímač. Že to bude stát hodně měření a přemýšlení, a že se tím nic zkazit nedá a buď pojede nebo ne. Tak jsem přikývl. Po měsíci jsem se mu ozval a začal vyzvídat jestli jsem se v ní hrabal, od koho jsem jí koupil a tak. Tak jsem se tedy zeptal: “ Co se děje?” Sdělil mi, že už se v motorce někdo hrabal, nějakej blb a tím se to stalo. Taky mi řekl, že “kouzelná” krabička je taky v tahu, ale že to je důsledkem poškození dvojmagnetu. Takže mi po dvou měsících vrátil motorku s úplně jiným zapalováním a já byl o 7000Kč lehčí. Docela pálka do studentského života. Já jezdil dál s tím, že motorku prodám a koupím nějakou šestistovku enduro. Dal jsem tedy motorku do bazaru ke kamarádovi, se kterým jsem se během ježdění seznámil. Po pár týdnech telefon a že problém. Kupec již po testovací jízdě a sepsání kupních smluv odjížděl a náhle se po 100 metrech kousla. Řekl jsem mu, že to není možný, že před necelými 3000km je tam nový Nikasil a jezdím celou dobu na oleji Castrol TT a motorka maže úplně v pohodě. On na to, abych se přijel podívat. Tak jsem přijel a viděl. Po rozhození motoru byly pístní kroužky připečený a vůbec nepružily. Tak jsme zajeli s válcem a pístem za strejdovým známým Stašou ( bývalý závodník ) jestli s tím něco půjde udělat. Ve zkratce jsem mu popsal celý příběh a on mi povídá: “ Nechal jsi se napálit, tohle není žádný Nikasil, tohle má jinou strukturu ( do motoru před koupí nevidíš, ale původní majitel to pět musel vědět ). Má to moc velká zrna. A příčina je jednoduchá. Je to jen nějaký poniklovaný a vidíš ty krystaly při ústí kanálů do válce. Tak zrno se utrhlo nebo utrhla a nacpala se mezi válec a píst. Dělal to nějakej BLB. Udělám ti to, ať máš konečně klid.” Motorka teď jezdí v pohodě. Vlastně ještě něco se mi stalo. Svíčky najednou strašně rychle začali odcházet, doslova po pár metrech. Zašel jsem tedy opět za tím, co mi dělal to zapalování a překvapil mi. Ochotně mi sdělil, že nikde se nemůže v motorce nahromadit tolik proudu, že to upálí svíčku a ať to přivezu. Tak jsem to přivezl a byla to taková malá hovadina - kdesi uklepanej drátek. S motorkou teď nejsou problémy a je na prodej.

Co říci na závěr? Gilera není špatná značka. Znám spousta Giler, které jezdi úplně v pohodě. Ano s náhradníma dílama je to trošku složitější, ale když se v nich nebude hrabat nějakej blb, tak díly potřebovat nebudeš jen pravidelnou údržbu. Dokonce si myslím, že tahle motorka na své stáří ( 1987 ) má velice vyspělou techniku. Pokud se tedy rozhodneš pro koupi tohoto tipu, tak si myslím, že budeš spokojen. Když se ovšem nenecháš napálit tak jako JÁ. Je mnoho prodávajících, ale ten kdo mně prodal motorku určitě neměl čisté svědomí, tak jak ho mam teď při prodeji čisté já.